Čínská smažená rýže

Poznámka

» Rýže a asijská kuchyně jsou v našich představách téměř synonyma, jedno bez druhého si neumíme představit. Z rýže se dá připravit velké množství chutných jídel, nemusí se pořád konzumovat jen uvařená. Jihočínští Čuangové znají celou řadu receptů v níž je rýže hlavním chodem. K jejich přípravě nepoužívají jenom klasickou bílou rýži, ale též rýži barevnou, dlouhozrnnou i krátkozrnnou, sklovitou i moučnou, lepkavou i škrobovitou, tvaru jehličkového, oválného či vejčitého. Rýžovou hostinu u nich obvykle zahajuje "mastný čaj" ("jou-čcha") ze zralých čajovníkových plodů usmažených s čajovými lístky se zrníčky lepkavé rýže ("nuo-mi"). Vše je pak zalito vodou a při podávání se do misky ještě vloží koláček z lepkavé rýže, přidá pražená kukuřice, hrášek, arašídy, lístečky česneku, mleté maso či jiné pochutiny. Vše se promíchá a zaleje odvarem z čajových lítků. Variantou je i sladká verze s cukrem nebo jiným sladilem. Dalším chodem jsou rýžové koláčky (ccha´-pa) vařené v páře s různou náplní : zeleninou, ořechy, sójovou pastou, mletým masem apod., dále rýžové trojhránky balené v lotosových listech. Po zapití čajem nebo rýžovým "burčákem" a se podává následuje balíček z palmových listů omotaný lýkem zvaný "faengx". V balíčku (až půlkilogramovém) je vonící lepkavá někdy pětibarevná rýže s masem. Můžou se skladovat až několik týdnů, kdykoliv se potom mohou ohřát A nabídnou hostům. Podávají se o slavnostech a jsou součástí novoročního jídelníčku. Vyvrcholením hostiny je mísa s "pětibarevnou rýží". Dříve si Čuangové své rýžové pochoutky připravovali z rýžových otrub-slupek (tzv. "rýžové maso") a bílé zrno (tzv. rýžové kosti"), tj. nejchutnější část rýžového zrníčka vyhazovali. Při vaření zmíněné pětibarevné rýže jsou používány k obarvení jen přírodní barviva z rozdrcených, někdy i léčivých, rostlin. Např. temný odstín dodají mladé lístky čínských javorů (amroň, Liquidambar taiwaniana), kurkuma nebo denivka (Hemerocallis) poslouží žlutou, dále je k dispozici vonný červený konopáč (Eupatorium chinense") či čínská vistárie. Stará pověst praví, že kdysi se maminka jednoho mladíka octla neprávem ve statkářově vězení. Vězně musela tehdy živit jeho rodina. K mamince se dostal vždy jenom zbytek jídla; to nejlepší snědl její hlídač. Chlapec proto nasbíral v lese javorové listy a uvařil je z rýží a bachaře pak přešla chuť při pohledu na šedočernou hmotu. Obdobně laděný příběh je z okolí Nan-ningu. Zde je hlavní hrdinkou dívka pečující o nemocnou maminku. Jídlo jí na rozdíl od bachaře brala nezdárná opice. Když pak chytrá dívka předložila nemocné rýži promíchanou s polním kvítím, tak ji vybíravá opice již nechtěla. Rýže se obecně, včetně barevné rýže, stala hlavní součástí čuangského jídelníčku.« (L´ubica Obuchová: "O pětibarevné rýži", Nový Orient, čís. 10, str. 338, 2001)